Spotřebitel v EU

Základním principem spotřebitelské politiky vnitřního trhu EU je stejná ochrana spotřebitelů na celém vnitřním trhu, tedy ve všech členských státech. Tento princip však nelze absolutizovat. EU ho nicméně naplňuje přijímáním konkrétních harmonizujících předpisů, které ustavují buď obecná ustanovení (příklad: minimálně 24 měsíční záruční doba pro průmyslové spotřební výrobky), anebo zejména sektorová opatření (příklad: podmínky pro smlouvy pro spotřebitelské úvěry). Lze konstatovat, že harmonizace podmínek pro ochranu spotřebitelů v EU se postupně prohlubuje a zpřísňuje.

Vlastní spotřebitelské smlouvy se však řídí právem v jednotlivých státech EU. Neexistuje žádná mezinárodní záruka.

V různých státech se můžeme setkat s různou mírou ochrany spotřebitele v praxi, a to obecně, anebo v dílčích oblastech. Důvody pro to jsou různé: tradice vnímání spotřebitele a vstřícnosti k němu; efektivnost národních orgánů a autorit pro vymáhání práva; specifická národní opatření tam, kde není zavedena harmonizovaná legislativa; také odlišný výklad harmonizované legislativy na národní úrovni (což je případ i zmíněné 24 měsíční záruční doby). Více Zde.